Žiju s genem psaní. Zdědila jsem ho po otci. Dlouho jsem mu nedávala prostor. Teď jsem se rozhodla, že ho nechám konečně vyjádřit.
Tady je jeho příběh.
Odpusťte mu prosím to pohodové vyjadřování, on už je prostě takový. 🙂
Sem gen psaní. Žiju s Magdou už pěknejch pár let, a náš společnej příběh je celkem zajímavej. Tak jsem se rozhod, že vám ten svůj životopis tady napíšu.
Jestli vás na úvod zajímá, jak se aktuálně mám…, tak teď už dobře. Konečně dělám, co mě baví. Píšu každej den. Jenže ještě nedávno to vypadalo, že zůstanu nadobro zapomenutej.
Jak jsem se měl zamlada
Když jsem byl mladej, tak to mi ještě Magda vobčas prostor dávala. Psali jsme klasicky deníčky a taky básničky. Básničky mě vodjakživa moc bavily. Nebyly to dokonalý dílka. Jak by taky mohly, byl jsem ještě mladej a nezkušenej. Jenže Magda (protože prostě vona to vždycky děsně přehání), se za mě začala stydět ještě dřív, než jsem vůbec moh zapracovat na svých kvalitách.
Kam jsme chodili do školy
Magda se rozhodla jít na vejšku. Vybrala si na Fildě na Karlovce sociální práci. Jako že bude pomáhat lidem. Jo, škola to byla zajímavá. Pracovali sme na různých místech. Jednou na Hradě v Kanceláři prezidenta republiky s lidma, co žádali o milost. Jindy v base na Ruzyni s vězněma, který potřebovali něco vyřídit venku. Jenže jsme tam skoro nic nenapsali. Jen takový ty povinný seminárky, bakalářky a diplomky. Za chvilku mi bylo jasný, že na mě prostě úplně zapomněla. Chápete to?
Měníme práci
Docela dlouhou dobu sem si myslel, že se z ní snad zblázním, protože mě úplně ignorovala. Pak se najednou stala úžasná věc. Rozhodla se, že změní práci. Byl sem doslova nadšenej a věřil tomu, že na mě konečně dojde.
Bohužel, ukázalo se, že já se zase budu dloubat v nose! Napsali jsme spolu stohy nudnejch frází do projektů pro Evropskou unii. Pomohli sme vopravit pár školek, cyklostezek a hřišť, takže úplně na prd to nebylo.
Konečně děláme, co nás baví
Nakonec jí samotný došlo, že tudy cesta fakt nevede. Přestala psát projekty, a zůstala doma. Tohle byla pro mě velká příležitost. Řek sem si “Teď nebo nikdy!”. Plnou vahou sem se do toho zase vopřel, a světe div se, už mě neignorovala. Začali sme psát pro radost, jako dřív. Příběhy a moje milovaný básničky.
Přestáváme pracovat s lidma
Jak tak furt seděla u toho počítače, tak jí napadlo dávat ty naše texty někam na internet. Začala se zajímat, jak se ty webovky vlastně dělaj, a šla na to hned z vostra. Zašla si na kurzy a semináře o programování a IT na VŠB a k Czechitas. Kdo to neznáte, tak to první je jedna top vejška a to druhý parta holek, co učí jiný holky rozumět počítačům. Já na ty technický věci moc nejsem, já jsem na ty písmenka. Ale vona konečně zjistila, že radši než s lidma si povídá s písíčkem. Udělala si sama několik vlastních webovek zadáčo, a tam ty naše dílka vystavila.
Pracujem na volný noze
Hele, tak dlouho na mě kašlala, a teď jí to psaní najednou začalo vážně bavit. V jednu chvíli jsem se trochu vyděsil, že až moc. Víte co mi řekla? Prej, že se tím budeme živit. Ou kej, to jsem souhlasil, vo to mi nakonec vždycky šlo.
Jenže vona, že prej jestli to máme dělat profesionálně, tak se toho musíme hodně naučit. A začala do nás cpát spousty informací a pravidel z knih, videí a článků. Existujou prej texty, který sou tak dobrý, že dokážou prodávat. Tak to teda fakt nevim. Moje texty byly vždycky hlavně na čtení pro zábavu, nic jinýho neuměly.
Trochu se mi z toho všeho učení zatočila hlava. Měl sem strach, že chce zabít tu mojí hravost. Pak jsem ale pochopil, že stačí jen pár psychologickejch zásad, a naše texty budou nejen zábavný, ale i užitečný. Takže jsem se rozhod, že to učení nechám na ní, a tu originalitu a zábavu dodám já.
Vznikla z toho super spolupráce.
Mám se teď skvěle. Dělám, co mě baví.
A konečně PÍŠUU každý den!
Jmenuji se Magdaléna Sikorová
M
ůj psací gen a já spolu pracujeme na volné noze – tvoříme obsah pro on-line marketing.
Konečně jsme k sobě našli cestu a jsme parťáci. Dělám to, co mě nejvíc baví.
Kromě psaní taky miluji sport, a sportuji každý den. Tancuji street dance, plavu a cvičím jógu. Nejvíce nápadů mám, když běhám.
Moje dvě děti, úžasní puberťáci, mě baví od rána do večera. Jejich hlášky si nenechávám pro sebe.
Vy je najdete na FB stránce Magdalena píšuu
Jestli se vám líbí jak píšuu, napište mi na magdalena@pisuu.cz. Můžu psát i pro vás.
Podívejte se také na můj spřátelený web ;-).
